• 1.png
  • 2.png
  • 3.png
  • 4.png
  • 5.png

Pomoz sám sobě, člověče!

Musíme si pomáhat. To víme všichni. Pokud se jedná o „pozemské“ formy pomáhání, poučka platí. Pokud ale chcete pomoci něčí duši, zeptejte se sami sebe – dokážu i já pomoci té své? Pokud nestojíte na pevných základech, jak můžete ze svého hroutícího se domečku druhému radit, jak postavit dům? Každý potřebuje JINOU formu pomoci, protože každý je JINÝ. Můžete druhému říci, co byste na jeho místě dělali vy, ale mnohem více pomůžete, pokud mu dovolíte, aby odpověď hledal sám v sobě.
 
Všichni v sobě máme moudrého rádce. Bohužel spousta z nás jej ze strachu umlčela. Strach ze změny je největší překážkou k tomu, abychom si skutečně pomohli, abychom osvobodili svou duši a nechali ji vyrůst. Abychom stáli na pevných základech a byli skutečně šťastní. Část našeho já jednoduše nechce znát příčiny našich slabostí, ani způsoby, jak se stát celistvými. Je to nevědomá část, proto ji necítíte. Vědomá se vždy bude bouřit, protože se opravdu snažíte, děláte vše pro to, abyste se stali lepšími, láskyplnějšími, pozitivnějšími. Vždy ale hledáme ty cesty k nápravě, které nejméně bolí a v tom je další problém. Žijeme v představách, že co nebolí a je příjemné, je správné a co bolí, je špatné. Jaký OMYL! Boj s vlastními slabostmi, hledání jejich skutečných příčin, přináší duševní – skoro až fyzickou bolest! Občas si možná něco připustíme – nějakou svou chybu – a dělá nám dobře, že jsme schopni si ji připustit, ale skutečně, opravdově se v tom „šťourat“ má odvahu málokdo. Jakmile se totiž hluboce do sebe ponoříte, zjistíte, že je ve skutečnosti tolik věcí špatně, že se leknete. Přiznat to by znamenalo, že spousta věcí, na kterých jste založili své Já, jsou dílem ješitnosti!
 
Abychom dokázali žít sami se sebou, děláme věci, které nám přináší pocit, že za něco stojíme. Zdroj naší lásky je tedy venku, ne uvnitř nás samotných, jak by to mělo být (viz článek Láska nebo vůle?) Proto nás tolik raní, když o nás někdo řekne něco nepříjemného, proto nás bolí, když nás opustí partner – to všechno vnáší pochybnosti o tom, že za něco stojíte. Kdybyste však o tom byli přesvědčeni vy sami, kdybyste nepotřebovali podporu okolí, s Vaším vnímáním sebehodnoty by to nic neudělalo.
 
Každodenní sebereflexe je cesta skutečného vývoje. Znamená to vyhodnocovat své postoje, myšlenky i činy, upřímně chtít se změnit, přiznat své slabosti a naplno je prožít (potlačované se stávají ještě silnějšími) – a teprve pak můžete pracovat na jejich nápravě. Chcete-li pomoci světu, pomozte nejdříve SAMI SOBĚ.